Přemýšleli jste nad tím někdy? Dejte si do vyhledavače „osobnostní rozvoj“ a vyběhne taková fůra odkazů…je to moderní téma… Někdo ta dvě slova nenávidí…někdo jim úplně podlehne…
Když držím dietu, tak zhubnu. Když jdu do posilovny, po nějaké době mi naskočí svaly. A je to vidět! Má to výsledek, který mi dělá dobře…
Když mi bylo šest roků, tak mě rodiče poprvé vzali k moři, do Bulharska. Já na to nikdy nezapomněla, byť jsem tam většinu času měla angínu. Vždy jsem si myslela, že je to tím, že to bylo opravdu první moře. Přesně po třiceti letech jsem se na to místo vrátila. Byl to tak silný impuls, že jsem nic nerozporovala a jela. Jezdím tam už sedm let, každý rok…a vlastně nevím proč… Jediné, co vím, není to kvůli moři…
Nevím…stejně jako mnozí, co narazí na osobnostní rozvoj a třeba jim nefunguje…nevidím vše… Osobnostní rozvoj nemá výsledek jako dieta. Nebo cvičení v posilovně. Je to pojetí celého svého života s tím, že tato cesta nemá konec. Kdo došel v osobnostním rozvoji do cíle, tak zřejmě došel na hranici a netuší, že za ní existuje další svět…
Proč jsem loni narazila na dívku, která intenzivně na sobě pracuje, vypadá hodně šťastně, na youtube má videa, kde mluví, co vše dokázala, kolik má peněz, jaký má skvělý vztah, radí ostatním…ale v realitě života je to vše jinak? Nemá vztah, nemá tolik peněz, jak prezentuje, nemá…nemá…nemá to, co by chtěla žít. Nevidí vše…. Bohužel na té přednášce, kterou navštívila před x lety jí říkali, že to tak funguje a bude šťastná. Ale proč si lže do vlastní kapsy?
A proč mě to každý rok jako magnet přitáhne na to samé místo?
Ono se tam dokonce nic zvláštního neděje. Já tam ani nedělám žádné dovolenkové aktivity. Jediné, co jsem zjistila…já si na tom místě myslím, že vše je přesně tak, jak má. Neexistují žádné obavy, žádná očekávání…já tam vím, kam přesně jdu a proč…a tak to chci…já tam prožívám neskutečné momenty štěstí…I když vím, že doma se mé firmě může dařit daleko lépe, i když vím, že bych mohla mít daleko víc peněz, i když vím, že můj táta je nemocný….
To místo mi ukazuje, že osobnostní rozvoj není běh s cílem na konci. Je to smysl života, jeho pojetí, jeho bytí. Cesta, na které budu stále…a budu na ní šťastná, pokud si upřímně dokážu říct, kdo jsem…jednoduše a prostě…bez všech těch kudrlinek okolo…a navíc, budu za to moc ráda, že jsem přesně taková…
Irena Vrbová