Slovo pokora je v poslední době skloňováno velice často. Možná proto, že svět kolem nás se hodně rychle mění…měníme se my….  A tak, jak je sedm pádů, tak je mnoho názorů na to, co pokora vlastně je…tady je jen jeden z nich…z mnoha…

Já jsem si roky myslela, že vím, co je pokora a loni jsem zjistila, že ne. Znala jsem člověka, který celý život vypadal, že žije pokorně. Pak se mu stala nehoda, která mu vzala řidičský průkaz a částečnou pohyblivost. Musí chodit s pomocí stařecké hůlky. Najednou se z něj stal agresivní člověk bez úcty k ostatním. Jak to? …říkala jsem si….

Došlo mi, že jsem pod slovem pokora měla spíše skromnost. Jsou to jiné vlastnosti a skromný člověk může mít v sobě velkou nepokoru.

Jde otestovat, zda jsem pokorný člověk? Pro mě vlastnost pokora znamená, že jsem schopná přijmout vše, co se mi děje z dlouhodobého hlediska. Ať už do pozitivna či negativna.

Jak to vypadá v životě…?

Moje kamarádka přišla o manžela, zabil se po dvou letech manželství, a já ji nedávno viděla. Prožila neskutečnou bolest, ale je stále milá, teď už i veselá.

Znala jsem člověka, co vlastnil velmi úspěšnou firmu. Bohužel, skrze úspěch a následné pocity vlastní výjimečnosti, o ni přišel. Přišel o vše, ale znovu nalezl pokoru.

Proto možná, z určitého hlediska, vlastní pokoru otestovat lze. Co to s vámi udělá, když něco ze života ztratíte?

Nebo naopak něčeho až moc získáte?

Zůstanete stejní? A hlavně, budete se stále hezky chovat k ostatním?

20.století bylo stoletím materialismu a náš politický systém v té době ho ještě víc utvrdil. Naše životy se scvrkly do ohrádek…:

Musíš mít vysokou školu, bez titulu jsi nula….

Kdo nemá barák, nic v životě nedokázal….

Nemůžeš se rozvést, co by na to řekla rodina, a co sousedi…nemohla bych vylézt na zahradu…

Možná to zní vtipně, ale třeba i tyto hodnoty nám mohou vzít pokoru. Nedávno mě na parkovišti naboural mladík, očividně byl hodně mladý a nikdy neboural. Bylo vidět, jak je vyplašený. Jmenoval se Franta. Vše jsme vyřešili bez policie, jen mi měl druhý den zavolat, zda opravdu vše nahlásil na pojišťovně. A představte si, druhý den mi volal Hewlett Packard. To je co…? No, on to opravdový Hewlett Packard nakonec nebyl, kdyby to byl fakt on, byl by asi pokornější. Byl to Franta, jen nejprve řekl Hewlett Packard a pak zamumlal Franta a příjmení. Nicméně, jeho arogance v té chvíli byla vysoká. Co se stane, pokud Franta přijde o práci? Už nebude mít svého Hewletta? A co bude mít?

Já si na svoji pokoru sáhla a zjistila, že je křehká jako vánek, co proletí životem. O čtyři hodiny jsem minula jeden z největších teroristických útoků roku 2016. A zjistila, že v té chvíli je člověk úplně „nahatý“. Bez majetku, bez titulu, bez svých rituálů, bez svých jistot…úplně nahatý. A mohou vám pomoci jen lidé nebo Vy sami. Dokázala jsem si pomoci napůl a napůl mi pomohli lidé…a bylo jedno, kdo jsou, kým jsou. Jaké vyznávají náboženství…pomohli mi oni, ta ryzost lidské bytosti, která nezná rozdíly…a to přináší do života pokora…

Porto je ohromným zastáncem návratu člověka k sobě samému, k jeho ryzosti. Ve smyslu, že svoji hodnotu a velikost svého života máme v sobě. Proč? Protože to pomáhá být pokornější a pomáhá to být k druhým milý a cítit k nim lásku.

 

Irena Vrbová