Dlouho jsem si myslela, že štěstí najdu v druhém blízkém člověku. Ať už šlo o rodiče, prarodiče, partnery, přátele. Mým očekáváním bylo, že tito mí blízcí lidé mě nejlépe znají, myslí na to, co je pro mě nejlepší, a budou se starat o to, aby mi bylo dobře, abych byla šťastná. A když se tak nestalo, byla jsem velmi nešťastná, naštvaná a nespokojená. Mnohdy jsem ani nechápala proč.
Věděla jsem, že je něco špatně, ale nevěděla jsem co. Vždyť já se tolik snažila!!! …snažila jsem se naplňovat mé představy o tom, co udělá šťastnými druhé. S odstupem času jsem přišla na to, že jsem vynaložila spoustu energie a času tam, kde to bylo úplně zbytečné, a tam, kde to mělo smyl, vznikal bezedný deficit. Jejich představy o štěstí, o tom, co je naplňuje, co dělá jejich život spokojeným, byly naprosto odlišné od mých. Nosila jsem kýble vody do moře, ne do bazénu, který jsem myslela, že pomáhám druhým naplnit. Přitom můj bazén neplnil vodou nikdo, ani nemohl, i když se o to snažili.
Já samou starostí o štěstí druhých a očekáváním, že se druzí stejným způsobem postarají o mě, zapomněla, kde vodu vůbec hledat. Co je ta živá voda pro mě? Co mi dělá radost? Co mě rozesměje, co potěší? Co mě zvedne ze židle, co mě doslova vzruší???!!!! Začala jsem poznávat sama sebe, zkouším, co mě baví, objevuji nový svět, nové koníčky, poznávám nové lidi. Vždycky jsem sportovala. Nedávno jsem o sobě zjistila, že můžu hrát ochotnické divadlo a chtěla bych psát pro lidi. Pro mě neskutečný objev. V hlavě jsou ale staří kámoši strašáci. „Vždyť to neumíš, ty s tvojí pamětí? Budeš k smíchu. K čemu to je dobré? Ty, která si pleteš P a M a v každém slově je zaměníš?!!! Máš strach mluvit před lidma!!!“ „Oukej, tak PRÁVĚ PROTO TO UDĚLÁM !!!!“ Díky, moji strašáci, že tu jste, odškrtnu si vás večer na seznamu, čeho jsem se DNES DOKÁZALA PŘESTAT BÁT.
Štěstí je cesta, po které jsem se rozhodla vydat. Je to přesvědčení a volba, kterou má každý z nás. Je to životní rozhodnutí jen pro ty nejodvážnější. Po tom, co jsem se rozhodla být šťastná, na tom pracuji. Je to fuška. Když je skříň plná šatů, které už nám neslouží, nesluší nebo jsme je prostě jen ještě nedali pryč – nevejdou se nám do skříně nové šaty. Proto můj první krok byl, udělat mému štěstí místo. Udělat to poprvé bylo těžké. Kámoši strašáci měli spoustu dobrých důvodů proč to nedělat. Chvíli jsem jim naslouchala, dala najevo, že mě zajímá jejich názor – přestali pak křičet. Mluvili věcně a já jim argumentovala. Závěrem jsem uznala 2 body ze 100, že teda mají pravdu, ale to už jen šeptali. Strašáky živí strach. Logika, diskuze, naslouchání a argumenty je oslabují, mnohdy i zabíjí.
Mám nové koníčky, poznávám nové lidi, sleduji, co mě baví a dělá mi radost a těchto maličkostí si denně několik dopřávám. Ať je to dortík po obědě…já vím, že bych neměla denně, ale teď chci být šťastná. O sebekázni nebo správné životosprávě třeba jindy. Dělá mi radost učit se něco nového, pomáhat druhým lidem a spoustu dalších věcí, co nestojí nic nebo málo a dělají můj život bohatším.
Velký kus cesty za štěstím mi ulehčilo nalezení vlastní sebehodnoty. Toho, jak sama sebe vnímám a hodnotím já, čímž ovlivňuji i to, jak mě vnímají ostatní – páni, začaly se dít věci. Neuměla jsem vždy ocenit sama sebe, trvalo mi, než jsem si začala vážit sama sebe nebo dokonce mít sama sebe ráda. Tyhle věci mi vždycky zněly tak divně, je pro mě tak přirozené dělat to pro druhé lidi, a tak nepřirozené dělat to pro sebe. Učila jsem se dělat dobré věci pro sebe, plním svůj bazén, plním si své sny, jako třeba napsat svůj první článek na blog. Woow, já to dokázala, během 15 min. čekání na sushi. Díky podpoře a víře ve mě od jednoho skoro cizího člověka. Jsem za to vděčná a dneska tvrdím – s nikým se tak dobře nepobavím a nezasměji jako sama se sebou J Měla jsem až dětskou radost z toho moci se brouzdat ve vodě po kolena. Byla jsem tak ráda, že jsem tím smíchem a radostí nakazila lidi okolo. Co přijde až si skutečně pořádně zaplavu? Je toho tolik, kde chci být ještě šťastnější – v rodině, ve vztazích, v rodičovství, v práci, v přátelství. Není to lehké, ale myslím, že už vím, kdo mě udělá šťastnou. Je to člověk, který mě nejlépe zná, myslí vždy na mé dobro, je ke mně shovívavý a trpělivý. Stojí vždy při mně – jediný, kdo mě udělá šťastnou jsem JÁ.
Vaše Majda
člověk, máma, manager, posera, hrdina, zkoušeč, blázen, srdcař, sobec
Magdaléna Bystroňová