Životní kruhy

Znáte to, pořád dokola řešíme jeden a ten samý problém. Chodíme jak šelma sem a tam, v pasti až do té doby, než to zvládneme, pak přichází osvobození. Na jak dlouho? Než nám život přihraje další zkoušku. Je to jeden z mnoha kruhů. Stejně jako nám asi nejznámější Kruh života a smrti. Začátek, konec, zas a znova.

 

A tak se točím ve svém životním kruhu a najednou se mi začali vracet 25 let staré věci, nejdříve vzpomínky, pak emoce, a nakonec mě velmi blízcí lidé. Dokonce i člověk, který mě miloval. Připadala jsem si jak ve filmu, kde můžete projít smyčkou času a změnit běh dění. Jenže nejsem ve filmu a minulost už nezměním…

 

Ale moc dobře víme, co jsme pokazili, víme, co jsme tím způsobili, komu jsme ublížili, co jsme ztratili a co získali. Víme, co chceme, co si přejeme a víme, čeho se musíme vyvarovat, protože chybu můžeme udělat jen jednou, podruhé už je to naše rozhodnutí. Dostat druhou šanci není nikdy zadarmo, je to boj. A tak to má být, protože to, co je cenné a pravdivé pro vaše srdce, za to stojí bojovat. Získat si zpět ztracenou důvěru, vybojovat si místo v něčím životě, začít bezpodmínečně dávat a nechtít nic vracet. Stačí vzájemná úcta a respekt.

 

Nic není náhoda, vše, co se nám děje, je důsledek věcí, které už se dávno staly. Před 25 lety jsem neviděla, neslyšela a díky tomu jsem nic nebudovala, ale naopak ničila i sama sebe. I tyhle jizvy na duši a na těle se vrátily, ale jen na chvilku se přišly připomenout a pak musely odejít, nejsou už k ničemu dobré. Ano i ublížení a bolest můžou něco dát dobrého. Mně daly sílu a já jim odpuštění, ale to už se stalo dávno a mě stále udivuje, že člověk, který se objeví ve vašem životě na pouhé 3 hodiny, vám totálně převrátí život vzhůru nohama. Popravdě si myslím, že to nemohl být člověk, ale nefalšované zlo. Byla jsem tak snadný cíl, že se musím smát.

 

Vůbec se poslední dobou směji často. Cítím radost a vidím krásu. Hřeje mě štěstí a láska. A jak a kdy to začalo? Už je to hodně dávno a také tam, kde začalo moje vyprávění, na začátku kruhu, už ho cítíte? Také se zrovna v nějakém točíte? A přitom někdy stačí opravdu málo, upřímně a ze srdce požádat o odpuštění. A začnou se dít zázraky, ale opravdu málo lidí to vidí.

 

 

Markéta Provázková

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *