To jako vážně

Poslední dva týdny jsem se nějak necítila ve své kůži. Nemocná jsem si nepřipadala, ale byla jsem bez energie, bez nálady, nic se mi nedařilo, u všeho jsem se nadřela a výsledek ani nebyl nijak hvězdný. Jako by mi někdo vytáhl baterky. A den ode dne se to zhoršovalo.

A najednou mi to došlo. Letos jsem se po mnoha letech rozhodla jet na delší dovolenou. Delší pro mě, ale žádné měsíce za tím nehledejte. A datum odjezdu se blíží. Většina lidí se na dovolenou těší. Stříhá pomyslný metr, který ho dělí od odjezdu. Moje ego se snaží naplnit vzorec „dovolená je něco špatného a nezasloužíš si to“.  Protože už o něm nějaký ten pátek vím, tak první fáze zvědomění mám za sebou, ale tím nemám zdaleka vyhráno. Teď jsem ve fázi oslabování, ale i tak má pořád velkou sílu. Předloni jsem sice na pár dnů odjela, ale „aspoň nachlazená“, ať si nemyslím. Vloni jsem zrušila let. To myslím s nadsázkou, ale je fakt, že jsme opravdu s kamarádkou neodletěly. Nejen my dvě, ale já „zrušila“ celý let, neletělo celé letadlo.

Kde vlastně člověk k takovému schématu přijde? Možná nejčastěji v útlém dětství. Já včera mluvila po telefonu se svojí mámou, které je 74, je v důchodu a vlastně už toho moc nemusí. Povídá: „Dnes jsem se flákala. Dopoledne jsem sice udělala toto a tamto, ale odpoledne jsem se koukala na televizi. Mám z toho výčitky svědomí“. Rozhodně to není poprvé, co něco takového řekla. Prostě odpočinek, dovolená, zábava je flákání a je to špatné. Ona tento vzorec převzala od svojí mámy a já zase od ní. Na podvědomé úrovni. Podvědomé vzorce nejsou určitě a priori všechny špatné, ale často nás ženou do modelů chování, které nám škodí, ubližují a brání žít svobodný a šťastný život.

Jdu balit. To by bylo, abych si to letos pořádně neužila😊

 

 

Šárka Sonnková

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *