…možná jste si přečetli název a říkáte si: “Vždyť to je jasné…jsem člověk, který se umí rozhodnou…a umím si za tím stát…“

Ano, při čtení těchto řádků si to můžeme myslet. Co pak ale znamenají tyto situace.

• Chci se rozejít s partnerkou a přemýšlím, jak nebo kdy jí to říct….
• Mám ve své firmě kamaráda, který nemá výsledky a měl bych ho vyhodit. Přemýšlím…odkládám to…
• Bratr mě požádal, abych mu šel za svědka na svatbu a já nechci, jen nevím, jak mu to říct…

Opravdu myslíte, že jste nikdy v takové situaci nebyli? Nebo byli a neuvědomovali jste si ji natolik?

Obavy, strachy, jak druhý zareaguje. Nebo, co si bude o mně myslet. Ustojím to?

Každý člověk je individualita a různě vnímá lidi kolem sebe, věci, situace, příběhy. Každý máme za sebou zkušenosti, ať hezké či zlé, a to vše se nám usazuje v našem mozku, často v jeho podvědomé části, a pak vytváří půdu právě pro tyto strachy, které se spouští, aniž sami chceme.

Někdy si najdeme větičky, které nám pomohou. Třeba :): „Nejde o život, jdu do toho!“

Někdy nás to semele natolik, že se nějakou chvíli trápíme.

Pokud naše rozhodnutí je spojeno s člověkem, který je nám hodně blízký, o to těžší to je.

A ještě horší je, když svým „nerozhodnutím“ v podstatě právě těm nejbližším škodíme.

Každý jsme jedinečná bytost, a proto nemusíme nikomu, pozor ani sobě :), svá rozhodnutí obhajovat. Náš život nikdo nebude žít za nás a pokud nás má bavit, je dobré držet opratě pevně v rukou…

 

Irena Vrbová