Naše přesvědčení a myšlenky jsou mnohem silnější než naše slova. Už tolikrát jsem si na to „sáhla“, ale stejně asi nikdy nepřestanu žasnout, jak silné mohou být, a jak moc se projevují navenek, ve vztahu k našemu okolí, v našem jednání. Mnohá vznikla už v dětství, výchovou, přesvědčením našich rodičů, jiné jsme si vytvořili sami, převzali od partnerů nebo jiných blízkých lidí.

Asi poprvé jsem si to naplno uvědomila, když jsem byla před několika lety na schůzkách s jednou svojí kolegyní. Jeden čas, jedno místo, tentýž člověk. Před schůzkou se mě kolegyně ptala: „Víš, co je to za typ firmy, kam teď jdeme na schůzku?“ Pro mě to byla firma jako každá jiná. Kolegyně měla s podobnou firmou svoji osobní, ne příliš pozitivní zkušenost. Ať už byla její předchozí negativní zkušenost objektivní nebo jen velmi subjektivní, její přesvědčení, i když nevědomé, ovlivnilo celý průběh jednání. Slovně neřekla nic, co by jen naznačovalo její názor, vlastně, než schůzka skončila, ani jsem ho přesně neznala. Reakce klienta ale nebyly rozhodně pozitivní a v průběhu schůzky se dál zhoršovaly. Zpočátku mě napadlo, že se pánovi prostě nelíbí, s čím jsme přišly, a bude lepší odejít. Kolegyně se v jednu chvíli zarazila a pak úplně odmlčela. Bylo nejlepší se rozloučit a ze schůzky odejít. Vzala jsem si slovo s tím, že jsem chtěla klientovi poděkovat za jeho čas a rozloučit se. Změna v jeho chování byla téměř hmatatelná. Úplně změnil přístup, začal se více ptát, a přestože jsem neřekla nic jiného než před chvílí kolegyně, tak rozdíl v jeho chování byl hodně zřetelný. Klient tak silně reagoval na její nevyřčená přesvědčení.

Občas není od věci dát si pomyslnou „stopku“ a zrevidovat svoje emoce (jak se cítíme, když řešíme konkrétní situaci) a myšlenky (co nám běhá v hlavě v souvislosti s daným tématem). Nejspíš nebude v našich silám něco změnit hned, ale je to skvělý odrazový můstek k řešení do budoucna.

 

 

Šárka Sonnková