Pokud vlastníte menší firmu nebo v ní pracujete, tak to možná taky znáte. Přijali jste do firmy kamaráda nebo jste se kamarády stali až v práci. Někdy těch rolí, které máte, může být ještě daleko víc. Vaše manželka, partnerka, maminka Vašich dětí může být podřízenou, kolegyní a třeba personalistkou v jedné osobě. Jiný může být kromě obchodníka ve Vaší firmě ještě Váš bratr nebo švagr. Někdo si třeba více než šéf připadá pro své lidi jako vychovatel v mateřské školce, dráb nebo hasič (průšvihů). Rolí je hodně, pohledů na ně ještě víc.
Co je ale to hlavní? Nesmí se to míchat, a ne každý to zvládá. Proč? Ne vždy se to daří lidem ve firmě nebo v osobním životě oddělit tak, aby to fungovalo. V práci nejsi jen můj bratr, ale jsi obchodník a musíš mít výsledky jako každý jiný a budu je po Tobě chtít. Večer můžeme jít spolu na pivo nebo na squash.
Vím, o čem mluvím. Mám v jedné osobě šéfa, nejlepší kamarádku a člověka, který je pro mě v mnoha ohledech velkým vzorem a inspirací. Nastoupila jsem do firmy před 6 lety jako obchodník, a protože máme podobné názory na svět a hodnoty a jsme si lidsky hodně blízké, brzy se z nás staly také kamarádky. Měla jsem období (a pevně věřím, že už minulo), kdy nade mnou mělo často nadvládu moje ego. Takový malý „spratek“, který z Vás dělá někoho jiného. Všechno ví, všechno zná a proč by mu měl někdo říkat, jak to má dělat. Navíc jsem ve znamení býka, který má často potřebu dělat si věci po svém. Nedávno mi někdo řekl, že je jednoduší otočit tankem, než přimět něco změnit býka :o( No a tuhle nálož měla moje šéfová řídit…. Ale to nepodstatnější: neměla jsem výsledky, které jsou potřeba. Šéfová se nadechla, možná víc než jednou, a udělala jedinou možnou věc. Vyhodila mě.
V první chvíli to pro mě byl blesk z čistého nebe. Obrovská nespravedlnost. Sprateček se aktivoval. Přišla bouře emocí a opravdu nebyly pozitivní. Toto se stalo v úterý. Během následujících dnů mi začalo docházet, že jsem pitomá, a že to bylo v dané situaci z její strany jediné možné řešení.
V sobotu přišla sms. Ne od mé šéfové, ale od mojí kamarádky, která se mě z role kamarádky ptala, jestli mi může nějak pomoct. Jednoduché to nebylo, ale zvládly jsme to. Na čas jsem odešla pracovat jinam a uvědomila si, že jsou věci, které chci v životě jinak.
Za půl roku jsem se znovu přihlásila na pohovor. Daly jsme si jasné podmínky, které musí fungovat, a ve firmě jsem dodnes.
Jsem neskutečně vděčná za dvě věci:
- že jsem v tu chvíli dostala druhou šanci
- že jsem ten boj sama se sebou nevzdala. Změnilo mi to život a mění mi ho pořád. A za to moc děkuji.
Kdybychom neoddělily role kamarádka a šéfová nikdy by to nebylo možné. Přeji, ať se to daří i Vám :o)
Šárka Sonnková