Asi vám neodpovím na otázku jasně jedním faktem, jako spíše určitým pohledem.

Mám mnoho klientů, kteří říkají: „Snažím se svým lidem (zaměstnancům) vyjít maximálně vstříc. Když mají problémy, snažím se jim pomoci. Dám jim volno navíc nebo na ně jsem méně přísný…“

A já se ptám: „A jaké máte lidi? Můžete se na ně v práci spolehnout? Nebo jsou situace, kdy za ně musíte něco dodělat Vy nebo někdo jiný z kolegů?“

A odpověď ve většině případů je: “No nemůžu se spolehnout, ale to je asi tak všude…“

Já také vlastním firmu a také v ní mám lidi. Je to už delší čas, kdy se nám tým zúžil a než jsme našli nové kolegy, tak jsme museli dost zatáhnout za jeden provaz, abychom vše finančně zvládli. Vedle toho mám i svého učitele, ke kterému sem tam jezdím. Není levný, ale ani drahý, jeho cena odráží jeho hodnotu.  Nicméně fakturuje mi vždy posílá se zpožděním, za víc sezení.

V naší bouřlivé době, když jsme peníze víc počítali, než si je užívali, mu volám pro psychickou podporu. Hovor chvíli trval a končil mými slovy: „Drž nám palce a foukej vítr do plachet.“ A odpověď: “Foukám, tentokrát fakturou…“ A šup, už byla v mailu. Za celý rok, ve chvíli, v jaké jsme byli.

Tak tak sedím, koukám na to a říkám si…tak na tohle nemám, já sama bych tohle nedokázala, a přitom bych tomu člověku v té chvíli ohromně pomohla.

Nemám ráda slovo nikdy, ale já svého učitele nikdy nevyměním. On mi v této chvíli nejen že dal podporu ve víře, že nepochybuje, že to zvládnu, ale i nakopl vnitřní motivaci a zapnout motor ještě víc. A co se stalo, následující týden jsme měli výsledek jako by nás bylo o tři víc. A ten pocit? Neskutečný!

I tak si myslím, že kdybych tento příběh vykládala deseti lidem, tak mi třeba osm řekne, že můj učitel je kruťas. Ale je?

 

Irena Vrbová