Firemní kultura, ani nevím, jak ten pojem definovat, byť se o něm někdy, někde tolik hovoří, píše. Jeden můj známý, co má firmu o deseti lidech mi říká: „To já ve firmě nemám, my jsme malinká firma.“

A mě tak napadlo…hmm, a když pojedu do Slovinska, což je malá zemička, tak oni taky nemají kulturu? Oni nemají zažité způsoby chování? Oni nemají styl, jakým se chovají k druhým, ať už uvnitř nějaké skupiny (firma) nebo vůči komukoli venku (zákazníci)?

Je tolik situací, věcí, stavů, které jsme honosně pojmenovali. A tohle pojmenování ztratilo vysvětlení na úrovni selského rozumu, pak se nám zdá, že tohle se nás netýká, přitom to s námi každý den žije.

Zažité způsoby chování uvnitř firmy má naprosto každá firma. V některých je zažité, že osobní problémy převažují v pracovní době nad prací. Důsledkem je, že když je potřeba zabrat, není, kdo by zabral. V některých je zažité, že zákazník není nic příjemného, a proto se na něj neusmíváme a nejsme k němu laskaví. Důsledek je, že nás zákazníci zase tolik nevyhledávají, a nakonec ani oni k nám milí nejsou. Atd. atd. atd.

Jak se tohle vše tvoří? Kdo to tvoří?

Nedávno mi jeden klient říká: „Prosím Vás, já bych chtěl, aby v našem prodejním manuálu byly hlavní firemní hodnoty naší společnosti. Jak to budete s mými lidmi psát, dejte to tam, prosím.“

Ano, dáme a Vy se dle toho začnete chovat kdy? Firemní kultura může být napsaná a je to i dobře. Ale kdy se Vy stanete Vaší firemní kulturou? Vidím, že tu máte zaměstnaného syna a on má jiná pravidla než ostatní…koukám, že včera zůstala nedodělaná práce a Vy jste nad tím mávnul rukou, a nakonec, celý nešťastný, ji dodělal sám…koukám, že tahle místnost neviděla prachovku už měsíce…tohle má být v tom manuálu? Nebo?

Na co, šéfové firem či životů, chcete, aby byli lidé hrdí? Na to, že jste jim dali pocit, že jsou někde, kde je nádherný pocit z dobře odvedené práce nebo na to, že jste „lidumilové“ a v mnohém uhýbáte? Na které učitele vzpomínáte? Na ty, co vás něco naučili a byli někdy přísnější nebo na ty, co byli hodní, ale nenaučili vás skoro nic?

 

Irena Vrbová