Je toho hodně, co bychom chtěli, co bychom si přáli. Víme, jaké pocity bychom rádi prožívali, jaké výsledky a úspěchy by v nás vyvolaly nadšení.
Když to pak nemáme, když naše přání, náš pocit nepřijde sám, nepřijde hned nebo nepřijde snadno, je nám o to hůř.
V dnešní době je to možná ještě trochu těžší. Všude vidíme lidi, kteří jsou v něčem nejúspěšnější. Koukáme na ně a říkáme si: „Ty jo, tak tohle přesně chci!“ Být virtuózem, lítat vrtulníkem, vylézt na osmitisícovku, umět perfektně anglicky, uběhnout 40 km, zhubnout čtvrtku své váhy, prodávat na každé 2. schůzce, mít nápady, za kterými půjde 100 000 lidí, cestovat po celém světě, partnera, který mě miluje… atd.
A proč se to nedaří? Protože tomu většinou nedáme šanci… Myslím opravdu šanci. Chceme cíl a míjíme cestu, na které je práce, učení se, chyby a další práce.
Nedávno se mě ptal jeden pán: „Prozraďte mi, jak se Vám podařilo takhle zhubnout?“ a napjatě čekal. A já mu po pravdě musela odpovědět: „Víte, asi poprvé v životě jsem pravidelně cvičila a vybírala si co jím, několik měsíců.“ Bylo vidět, že je trochu zklamaný, chtěl slyšet zkratku a místo toho práce…
Myslím, že zapomínáme, že učení se a práce na sobě moc zkratek nemá. On je tu totiž takový háček. Když s něčím začínáme, většinou nám to nejde, nejde nám to 2x, 10x, 20x…než je vidět 1. výsledek. A co nám nejde, to nás taky nebaví. A tento stav je navíc tááák strašně daleko od toho, co jsme si vysnili, že s tím dost často praštíme – po prvním pádu, po druhém kilometru nebo u předpřítomného času 😊 Prostě mnohem dřív, než by nás to mohlo začít bavit nebo přinášet výsledky, které chceme.
Představte si dítě, kterému byste jednou ukázali, jak si má čistit zuby, a že to má dělat 2x denně. Druhý den by to udělal 2x špatně, 3. den jednou a 4. den vůbec a pak už nejspíš nikdy. Trvá to a chce to od rodičů trpělivost, než se vše zautomatizuje. Ale dnes díky této trpělivosti potkáte asi jen málo dospělých, kteří by řekli, že si na čištění zubů přes den nenajdou čas, nebo že to nedělají, protože to zkusili a nebavilo je to…
Co tedy vlastně myslím tím, dát něčemu šanci:
- Řekněte si, co chcete. A jděte do toho. Nastavte si kroky a rutiny.
- Dělejte kroky, dělejte rutiny. Učte se, trénujte. Dejte tomu alespoň 30 dní (denně) nebo úměrně delší dobu tomu, jak často se věci věnujete. A pozor, v průběhu této doby nemyslete! 😊 Nevyhodnocujte, zda to má smysl nebo ne, zda děláte pokroky nebo ne, kolik děláte chyb, ani zda Vás to naplňuje štěstím. Dejte tomu prostě šanci a nevynechávejte.
- Na konci té doby si teprve zhodnoťte, jaké to je. Udělal jsem pokrok? Baví mě to víc? Jsou vidět nějaké výsledky? Chci pokračovat?
Držím palce Vám i sobě 😊
Markéta Viehmannová