Znovu dětsky hravě

Ne nadarmo se říká, že děti mohou být našimi velkými učiteli. Každou vteřinou a každou buňkou svého těla nám znovu a znovu připomínají „tovární nastavení“, se kterým jsme se všichni narodili a do kterého se často většinu našeho dospělého života snažíme vrátit.

A co jsou podle mě vlastnosti, které se od dětí můžeme (znovu) učit?

  1. Absolutní bezpodmínečná láska: děti milují a nic za to nepožadují. Neřeší, jestli ten chlapeček, co ho potkal na písku je černý, bílý, hubený nebo postižený. Mají parťáka na stavění hradu, a to je jediné, na čem v tu chvíli záleží.

 

  1. Upřímnost: děti řeknou jednoduše to, co vidí. Často bez obalu a příkras. Pravda někdy hodně bolí, ale i milosrdná lež je pořád lež.

 

  1. Bezelstnost: děti žijí bez přetvářky. Jsou přímé a poctivé ve všem, co dělají.

 

  1. Odvaha: dítě se nebojí pustit do něčeho, co neumí. Objevuje svět a neustále překonává překážky. Nebojí se 50x spadnout na zadek, když se učí chodit. Vždy znovu vstane a zkouší další krok.

 

  1. Snění: žijí ve světě, kde se plní přání a vše je možné. Pár polštářů a dek pro ně může být stejně tak kouzelný hrad jako závodní auto.

 

  1. Optimismus: nemají špatné zkušenosti, které jim berou víru ve svět a vždy věří, že to, do čeho se pustí, se jim podaří.

 

  1. Spontánnost a hravost: vše berou jako příležitost ke hře, zábavě a pohybu. Neřeší, co si o tom bude kdo myslet.

 

  1. Důvěřivost: je opravdu tak naivní věřit a doufat v to nejlepší?

 

  1. Radost: děti se naprosto stejně dokáží radovat z naprosté maličkosti jako z velkých věcí.

 

 

Šárka Sonnková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *