Trocha odstupu…

Nikdy jsem nebyla moc „rostlinný pečující“ typ.  Když se u mě doma náhodou objevila květina, přála jsem jí se mnou hodně štěstí, nicméně s podtextem takové té milosrdné lži, kdy nám bylo oběma jasné, že je to jen otázka času, kdy se nadobro rozloučíme.

Asi před rokem jsem se rozhodla to změnit a pořídila si první dvě pokojové květiny a od té doby pozoruji zajímavý jev. V prvních týdnech jsem se na ně chodila několikrát denně dívat, jak rostou, zda je nový lístek, nejsou suché apod. Výsledek byl takový, že nerostly, listy padaly a nevím, jestli byly suché, nicméně rozhodně nespokojené. Tenkrát jsem učinila rozhodnutí: „Přestaň jim věnovat tolik pozornosti, nebo je tím zabiješ!“ Přestala jsem. Jednou týdně je zaliji, když je už třeba přesadím a jim se daří.

Ani nevím jak, rok uběhl, kytky se rozmnožily v počtu pětinásobně a vesele rostou. Tedy až do minulého týdne, kdy jsem je opět začala pozorovat a oni začínají vypadat nespokojeně. Musím přestat a dát si odstup 😊

Dalo by se říct, že to je nějaké ne příliš uvěřitelné kouzlo. A ano, je, tím kouzlem je ODSTUP.

Uvědomila jsem si to nedávno. Začala jsem chodit na kurz, kde by člověk měl v týdnu věnovat trénování alespoň ½ hodiny každý den. Při jedné hodině jsem lektorovi říkala, jak se mi nedaří tolik trénovat, ale zároveň mě to trápí. A on mi odpověděl: „Markéto, zkoušej to zvládnout, aby sis ten čas každý den vyhradila, zároveň si ale polož otázku, o kolik hodin víc teď trénuješ než před měsícem?“

Úplně mě odzbrojil, bylo to samozřejmě nesrovnatelně víc, ale z hlediska jednoho dne/týdne jsem měla úplně opačný pocit. Stejně tak s mými květinami, z hlediska jednoho dne, upadnul kytce list a druhý zežloutl, hrozné! Ale z hlediska roka, je 2x větší, než byla.

Když je tedy zle a já v nějaké konkrétní situaci už nevidím řešení, nevidím žádnou otázku, kterou bych si měla položit, abych zahlédla jinou perspektivu, dělám kouzla s časem a položím si jednu ze dvou otázek (nebo raději obě 😊):

Jaké bylo to, co teď řeším, před rokem/dvěma/pěti?

Když budu pokračovat přesně v tom, co teď dělám, kam mě to zavede za rok/dva/pět?

Kouzlo ODSTUPU, Vás může i hodně překvapit!

 

Markéta Viehmannová

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *