Nepatřím mezi lidi, kteří si nákupy užívají a dokáží tím relaxovat. Spíš bych o sobě řekla, že nakupuji hodně nerada. Kdykoliv si potřebuji koupit nové oblečení nebo boty, tak je pro mě vidina několika hodin strávených v nákupním centru nebo běháním po obchodech spíš traumatická.  Nedávno jsem si potřebovala koupit nové boty. A protože jsem šla zrovna kolem malého krámku s obuví, tak jsem se rozhodla se podívat, jestli tam mají něco pěkného. Vešla jsem tam ale spíš s myšlenkou, že se jen porozhlédnu a zase půjdu. V obchodě byla usměvavá prodavačka, která se hned začala zajímat o to, co sháním. Jaké boty potřebuji, kam je budu nosit, jaké boty mám nejraději. Bylo na ní vidět, že svojí práci rozumí, ale nejen rozumí, ale že ji opravdu miluje. Během půl hodiny jsem si vyzkoušela asi 15 párů bot a ke svému překvapení jsem si to dokonce užívala. U každých mi paní řekla svůj pohled, zda by mi je doporučila koupit nebo ne. Nakonec se do nejužšího výběru dostaly dvoje, ze kterých jsem si jedny vybrala. Paní mi ještě boty natřela krémem, poradila s tím, jak je mám ošetřovat, aniž by mi okamžitě nutila dané prostředky koupit. Odešla jsem z obchodu spokojená a s dobrou náladou, i když boty stály o dost víc, než jsem za ně původně plánovala utratit. Ale ani tehdy ani nikdy potom jsem toho nelitovala. Výborně se v nich chodí a kdykoli si je obouvám, tak si na tu prodavačku s úsměvem vzpomenu.  A až budu potřebovat další boty, určitě se do toho obchůdku vrátím.

Později jsem přemýšlela, kolik takových lidí, kteří milují svoji práci nebo koníček, znám. Ano, znám takové, ale není jich zase tolik. Nevím, možná měli to štěstí, že vždy věděli, co chtějí dělat.  Anebo měli víc odvahy než ostatní, takovou věc hledat. Ať už tak nebo tak, je to dobře a možná je škoda, že jich není víc. Možná si někdo řekne, že prodávat boty, stříhat vlasy nebo péct rohlíky není žádné poslání. Já to vidím trošku jinak. Pokud člověk dělá cokoli s takovým nadšením a láskou jako ta paní prodavačka a uvědomují si: „Jsem přesně tam, kde mám být“, tak je to radost nejen pro ně, ale pro všechny ostatní. Jasně, možná tím nezachraňují životy, jako to dělají třeba lékaři nebo hasiči, ale i tak.

Všem, kteří to „svoje“ už mají, to moc přeji. Všem ostatním bych ráda popřála hodně odhodlání, odvahy a trpělivosti v hledání. Určitě to stojí za námahu :o)

Šárka Sonnková