Opakování – matka moudrosti…nebo?

Nedávno jsem jela na dovolenou s partou lidí, které jsem neznala. Komunikace s organizátorkou před odletem trochu vázla, do skupiny na FB, kde se vše domlouvalo se mě nepodařilo přihlásit. Do poslední chvíle pro mne bylo tedy skoro vše překvapením. Na letišti jsem zjistila, že na tom jedna paní byla obdobně jako já, dokonce to vypadalo, že jsme „vypadly ze systému“, a tak jsme měly např. letenky společně v jiné části letadla než ostatní, ubytování společně v jiném patře hotelu apod. Od první chvíle na letišti opakovala paní velmi často, že si přijde izolovaná, a to i ve chvílích, kdy jsme byly ostatními obklopeni. Právě v těchto chvílích bylo nejvíce vidět, že se straní a chová se „izolovaně“, i když to není dáno okolnostmi. Při první příležitosti si také řekla o samostatný pokoj, čímž se dostala mimo kontakt i se mnou. Téhož večera se nás sešla větší skupina náhodně na večeři, po chvíli se zvedla jedna účastnice s otázkou: „Nevíte, kde je Alena?“ Ostatní: „Kdo je Alena?“ „No, to je ta blonďatá paní. Já s ní dnes chvíli mluvila, ona neumí ani anglicky a bydlí sama. Bojím se, že sedí někde sama na pokoji, ona je taková…izolovaná.“

Když mi bylo 13 byla jsem zamilovaná do jednoho kluka. Po všech konverzacích, které jsme spolu měli, mi bylo úplně jasné, že mě nechce. Nějakou dobu jsem to odmítnutí „trávila“, navíc v pubertě, znáte to 🙂 Po letech jsme se spolu sešli a dostali se v konverzaci na toto téma. Říkala jsem mu: „Já do tebe byla tak zamilovaná!“ A on odpověděl něco, co jsem nečekala: „Počkej, fakt? Proč jsi nic neřekla, já tě měl tak rád! To jsem vůbec nevěděl.“ Koukala jsem na něj jako puk 🙂 Trochu jsem to časem vypustila, ale po letech se mi stalo to samé, s někým jiným, a v tu chvíli jsem o tom teprve začala přemýšlet. Byla jsem tak přesvědčená o tom, že moje city byly úplně jasné, že jsem o nich mluvila, a stejně tak jasné pro mě bylo odmítnutí v obou případech. Jenže…oni to viděli úplně jinak…?!

A teď si buďte něčím jistí… Dvě stejné situace, kde jsem si byla jistá, tím, jak to vidím, ale bylo to úplně jinak. Navíc, v obou jsem byla společným jmenovatelem jen já takže…vyrábím ty situace já?

Proto, zkuste sebrat odvahu a podívat se na situace, které se vám nelíbí, ale dějí se vám podezřele často a třeba se někoho zeptat, jak to vidí. Možná zjistíte, že věci nejsou tak, jak jste si mysleli. A možná to bude i o dost lepší 🙂

 

Markéta Viehmannová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *