Mluviti stříbro, mlčeti zlato aneb motivace trochu jinak.

Dnešní doba je zvláštní, zvláštní tím, že lidé rádi mluví o sobě. Je tu ale jeden háček …. když všichni budeme mluvit jen a jen o sobě, pak nebude nikdo, kdo by poslouchal a skutečně se zajímal o ty druhé. Možná si řeknete, proč se zajímat o druhé?  Proč na chvíli nezkusit zavřít pusu a opravdu se zájmem zkusit „nahlédnout“ do toho druhého?

Klienti mi často na schůzkách říkají, že už se dlouho nedokázali někomu otevřít a být „posloucháni“ a prý je to tak nějak osvobozující. Člověk si uvědomí, že není stále ještě robot bez citů a emocí, a že ani druzí nejsou. Že máme tu moc přiblížit se jeden druhému a více se poznat, umět ocenit osobnost druhého….a ten pak ocení nás.

A toto platí v životě i v podnikání. Zkusili jste se někdy jako šéfové zastavit, podívat se na svoje lidi jako lidské bytosti a opravdově se o ně zajímat? Věřím, že mnozí z Vás ano, a ti mi  dají  za pravdu, že je to na jejich firmě tak nějak více baví, protože se mají na koho spolehnout, vědí, na koho se v jaké situaci obrátit, kdo je v čem dobrý atd., atd. … dalo by se dlouze pokračovat. Ano, toto všechno se dá zjistit, když dáte na staré české přísloví.

A když to vezmeme „odspodu“ , pro lidi ve Vašem kolektivu je motivující, že se zajímáte, ptáte se, chcete znát jejich názor, prostě je berete jako přínos pro firmu.  Je celkem zajímavé sledovat ono „zrcadlení“ vztahu šéfa a jeho týmu. Kde je šéf motivátor, tam to „šlape“ v dobrém i ve zlém. V opačném případě se šéf často s lidmi „trápí“ a firma mu spíše energii bere, než dává.

Zkuste se zamyslet, zda „malý krůček“ ke komunikaci a naslouchání, Vám stojí za „velký posun“ nejen v podnikání, ale také ve Vašem životě. Budu Vám držet palce (-:.

 

Lucie Jandíková

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *