Kdyby svobodě narostla křídla, uletěla by nebo zůstala doma?

Pro mnohé lidi je svoboda jednou z největších hodnot, představa absolutní volnosti, bezstarostnosti, žádných závazků a neomezených možností dostupných tady a teď. Cestování bez omezení, adrenalin na dosah ruky, flexibilní práce za hodně peněz, vztah bez závazků a výčitek, byt s možností okamžité výpovědi, konto s možností jít do mínusu, kebab ve 3 ráno… Dělat si co chci, kdykoli chci a kdekoli chci, bez nepříjemností, které by mé rozhodnutí mohlo vyvolat v okolí a tím pádem ve mně nepříjemné pocity.

Je paradoxní, že málokdo se opravdu svobodně cítí. Svazují mě peníze, práce, manželka, děti, zdraví… Když jsem pracovala v azylovém domě pro rodiny s dětmi, všimla jsem si, že čím méně odpovědnosti přijímají rodiče za celý svůj život, tím více volají po svobodě a tím méně ji v životě cítí a reálně mají. Tyto dvě veličiny jsou spolu nenávratně spojené a ne tak, že svoboda je neexistence zodpovědnosti, právě naopak. Čím více zodpovědnosti, tím více svobody. Čím více svobody, tím více zodpovědnosti.

Svoboda neznamená, vydat se na cestu, kráčet po ní a chtít, aby se změnila v jinou bez toho, abych přelezl mez, možná se ušpinil a našel cestu jinou. Svoboda ani není strach z toho se pro nějakou cestu rozhodnout, stát na rozcestí a mít všechny možnosti otevřené. Člověk má strach ze ztráty svobody, ale nakonec prostě jen stojí. Svoboda je možnost zvolit si tu svou cestu i s kameny, které na ní leží a které budu přelézat. Svoboda není stav bezstarostnosti a všudypřítomného blaha. Čím je člověk svobodnější, tím více překážek dokáže zdolávat a tím větší zodpovědnost cítí za to, jak po cestě kráčí a jak se chová k lidem, které potkává. Svoboda jsou chvíle, kdy vím, že to, s čím se peru a k čemu se zavazuji mi stojí za to, protože je to na cestě, kterou jsem si srdcem zvolil.

Nemohu říct, že svoboda znamená cestu, po které jdu, opustit nebo na ni zůstat. Může to být obojí. Záleží na tom, jestli věříte, že je to Vaše cesta.

Kdyby svobodě narostla křídla, zůstala by doma, protože pokud by její domov nebyl cesta jejího srdce, rozloučila by se a odešla už dříve, pěšky. Svoboda totiž nepřichází zvenku, svoboda přichází zevnitř.

 

Markéta Viehmannová