Je manželství vztah nebo závazek?

„Mami, proč jste se s tátou nikdy nerozvedli? Vždyť nejste vůbec šťastní.“

„Nešlo to, kvůli vám dětem, chtěla jsem, abyste vystudovali, a sama bych to neutáhla.“

„To chápu, ale my jsme už 28 let z domu, proč jste se nerozvedli tedy pak?“

Ticho…hrobové…za chvíli vidím, že už mi ani nemá kdo odpovědět, máma odešla, bez odpovědi.

 

Manželství může být i vztah, i závazek, každý asi chce něco jiného. Horší je, když někdo touží po vztahu plném lásky, ale nakonec uvízne v závazku, který ho ubíhajícími lety škrtí víc a víc.

Mnoho z nás, kdo tyto řádky čteme, asi v manželství jsme. A život někdy přinese nedorozumění, někdy dokonce hádku. A kam pak vaše myšlenky směřují?

Nemohu odejít, protože bez něj se neuživím….

Nemohu odejít, kde bych bydlela…

Nemohu odejít, ovlivnila bych děti a já bez nich nevydržím…

Nemohu odejít, sice mě to s ní už často nebaví, ale jsem na ni zvyklý….

 

Nebo?

Co teď vlastně společně žijeme?

Žijeme naše děti?

A až odrostou, co bude? Máme něco dalšího společného kromě nich?

Kde v tom vztahu jsem já? Jen já…co je v tom vztahu moje? Co je manželovo? A co je společného?

Máme šanci budovat a tvořit náš vztah nebo jsme v pasti a nemáme odvahu/nebo možná nevíme, jak z ní ven?

Porozumění vzniká ze společné reality. Co ji tvoří? Děti? Společná práce? Společný koníček? Nebo je jen prosté „nic“?

 

 

Irena Vrbová

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *