Pro mě je cesta na sobě a k sobě jako stoupání po patrech v mrakodrapu. Každý z nás možná začíná v jiném patře, ale cíl je stejný. Dostat se co nejvýš a užívat si svobodně možnosti krásného výhledu kolem.

Vyrážet se dá i ze sklepa.  Pokud někdo zpočátku žije ve vlhkém tmavém sklepě, bez oken, bez výhledu, ale nezná nic jiného, ten sklep mu nemusí připadat tak nesnesitelný. Dokud nepřijde někdo, kdo nám řekne, že ten sklep není jediná možnost a že venku je spousta barev a jiných možností. Potom buď uvěříme, že je to možné a vydáme se ven nebo zůstaneme dál ve sklepě, kde to známe. Nečekají nás sice žádné velké možnosti ani překvapení, ale jsme v relativním bezpečí známého. Ve svojí zóně bezpečí.

Ten mrakodrap má spoustu pater. Každé je jiné, jinak zařízené, jinak barevné, je z něj jiný výhled. Na čas nás může zlákat představa už se nikam neplahočit a v některém patře zůstat. Vše je nové, neznámé, neokoukané se zajímavým výhledem. Ale čím výš stoupáme, tím větší rozhled a nadhled nám cesta poskytuje.

Jako v každém mrakodrapu bývají i tady výtahy. Sem tam se vám podaří, že v patře, ve kterém se zrovna nacházíte, výtah zastaví :o) Takový výtah může mít podobu učitele, terapeuta, guru, ať už mu říkáme jakkoli, je to někdo, kdo nám rychleji pomůže zdolat pár pater směrem nahoru, protože nám na naší cestě pomůže. Jenže s výtahy může nastat potíž, že nás mohou vést nejen nahoru, ale také dolů. Dokonce se v něm můžeme zaseknout – zaseknout se v situaci, která nám nedovolí pokračovat, s lidmi, kteří nás třeba i neúmyslně v lepším případě drží na místě, v tom horším „táhnou dolů“. A když výtah zastaví, nemusíme na první dobrou poznat, kterým směrem následně vyrazí.  Jediné, co dnes vím, je, že má smysl tu cestu podstoupit.

Přeji ať si svoji cestu k výškám užijete i vy :o)

 

Šárka Sonnková