Jak na čas? nebo spíš… Jak sám na sebe?

Neznám moc lidí, kteří by čas od času neměli problém právě s časem… A přitom to jediné neměnné a pro všechny lidi na světě úplně stejné, je právě čas. Takže jak tedy na něj? To možná není ta správná otázka, lepší bude: Jak na sebe? Já na sebe několik „triků“ mám 😊

  1.   Zapni mikrovlnku

Kdysi jsem na školení o time managementu slyšela o technice „Pomodoro“, která spočívá v tom, že si kuchyňskou minutku nastavíte na 10 minutové intervaly, v nich vždy něco dokončíte. Trochu přehnané… ale až nedávno mi došlo, jaký to má význam. Právě jsem si totiž nastavila mikrovlnku s večeří na 2 minuty a mezitím chtěla zabít čas mytím nádobí. Když jsem měla půlku odkapávače plnou, nevěřícně jsem koukala na časovač, na kterém zbývalo ještě 20 vteřin… V tu chvíli mi došlo, že musím čas počítat v minutách a možná i vteřinách, a že za 5 minut se toho dá stihnout strašně moc.

  1.   Udělej si na sebe pasti

Já, jako každý normální smrtelník, mám činnosti, do kterých se mi opravdu nikdy nechce. Jednou z nich je rozhodně administrativa. Také jsem si všimla, že když už ji dělám, vlastně to celkem uteče a když se do toho opravdu zaberu, dokonce mě začne i bavit. Jenže… i když tohle vím, stejně ji odkládám, a to odkládání je pocitově asi 10x horší než činnost samotná. Tak jsem si na sebe začala líčit pasti 😊 Nejhorší je začít, to asi znáte, takže když jdu dělat administrativu, tak nad tím nepřemýšlím a jdu splnit jen první krok. Prostě jen otevřít prázdný soubor. Nic víc. A když už otevřu soubor, nakonec se probudím ze soustředění až když je vše hotovo. Udělat první krok, vše ostatní už je jednodušší.

  1.   Zastav se a naporcuj obludu

Když je nejhůř a „já se z toho nevidím“ mám jedinou šanci, jak z toho ven. Zastavit se. Když je člověk ve stresu z toho, že nestíhá, je to, jako by šel v husté mlze. A v nestřežených chvílích na něj z mlhy vybafávají obludy v podobě úkolů, co by měl dokončit. Není úplně přirozené se na místě zastavit, když už včera bylo pozdě. Ale když to udělám já, většinou zjistím to, že těch oblud není 30, ale jedna, co kolem mě pořád obíhá ve spirále. Zkrátka zjistím to, že to není tak strašné, jak to vypadá. Vezmu tu obludu, naporcuju jí na menší díly a řeknu si, kdy, kterou část sním. Pak se teprve opět rozejdu.

  1.   Hlavně se nerozplizni

Rozpliznout se je můj výraz pro to, když sice pracuji celý den, ale na jeho konci nejsem schopná říct, co jsem udělala a vlastně za mnou není moc vidět žádný výsledek. Paradoxně se mi to stává, když mám přes den víc času. Když ho mám málo, nikdy se mi to nestane. Ten rozdíl je v tom, že si buď řeknu: „Dnes budu pracovat na tomto…“, a nebo si řeknu: „Než padne 11:00 musím mít hotovo toto.“ Pak se může stát, že si řeknu, že jdu vybírat obrázek na blog…vybírám, vybírám a strávím tím klidně 45 minut. Když si ale řeknu, že chci mít celý článek včetně obrázku na blogu za 15 minut, vždy to splním. Čím konkrétněji vím, co chci mít dokončené, tím to mám rychleji.

 

Markéta Viehmannová

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *