Být či mít?

To je otázka, obzvlášť takhle před svátky! Mít dárky, mít uklizeno, mít napečeno… Určitě to není nové téma, o předvánočních stresech toho byly určitě popsány stohy, ale to je dobře.

Každý musel totiž někdy prožít některý z paradoxů svátečních rodinných dnů:

  • Je třeba mít napečeno a uvařeno tak, aby pořád bylo něco na stole. Proto okřikuji/hlídám/komentuji, kolik toho, kdo snědl.
  • Je třeba mít uklizeno více než jindy v roce, protože přijdou na návštěvu lidé, které normálně nevídám. Proto nemám čas trávit chvíle s těmi, kteří jsou se mnou celý rok.
  • Je třeba v klidu a míru uctít zapálením svíčky ty, kteří už s námi nejsou. Proto chvátám a popostrkuji ty, kteří na cestě zdržují.
  • Je třeba své blízké překvapit dary a udělat jim tím co největší radost. Proto jsem na ně nevrlá, když to nestíhám, přepočítávám peníze či mě překvapí u jejich balení.

Ani mě se tyto paradoxy nevyhýbají, ale letos se mi stala zajímavá věc. Začala ideou, že zkusím co nejvíce dárků nekoupit, ale vyrobit. Krásný nápad? Možná, ale vznikl vlastně celkem z praktických důvodů. Bylo ovšem jasné, že mi to zabere nějaký čas, začala jsem tedy už v brzkém podzimu a v myšlenkách jsem začala být s jednotlivými lidmi, abych se napojila na to, jak má který dárek vypadat. A pak, když došlo k realizaci, s každým člověkem jsem strávila virtuálně vlastně několik hodin v kuse. A nejen virtuálně, chtěla jsem být více v kontaktu i normálně, začala jsem více psát a hledala více příležitostí, kdy se uvidíme.

A tak se i stalo a já mám pocit, že se mi podařilo v tuto dobu o něco víc „být“ než „mít“. A budu si držet palce, aby mi to tak vydrželo i přes svátky 😊

Markéta Viehmannová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *